Co se nyní bude dít ve světě tradičních katolíků? „Ještě bude legrace,“ jak se říká lidově. Historické zvraty se přitom nedají vyloučit. Někteří padnou, někteří přežijí, někteří z toho možná budou profitovat (ale pozor na jed ve stravě servírované služebníky Otce lži!). Raději důvěřujme Boží milosti, protože věřící mají nejen zůstat věrní, ale také růst.

Toto všechno potvrdí především jeden aspekt, na který zatím nikdo neupozornil: skutečným cílem této několik desetiletí trvající války proti posvátné katolické liturgii a tedy i skutečným cílem vytvoření nového ritu ex nihilo (lépe řečeno u stolu v jakési hospodě - kde byla vytvořena tzv. druhá eucharistická modlitba, jež se dnes v nové mši nejčastěji používá namísto Římského kánonu, který naopak někteří kněží nepoužijí za celý rok ani jednou). Tedy cílem této války je rozpuštění katolické liturgie jako takové, každé podoby svaté Oběti, nauky jako takové, samotné Církve ve velkém globalistickém proudu univerzálního náboženství Nového světového řádu. Pojmy jako Nejsvětější Trojice, Kříž, prvotní hřích, dobro a zlo chápané v křesťanském a tradičním smyslu, Vtělení, Zmrtvýchvstání, a tedy i Vykoupení, výsady Panny Marie a sama postava Matky Boží, která je Neposkvrněné Početí, Eucharistie a svátosti, křesťanská morálka se svým Desaterem a naukou univerzálního Magisteria (obrana života, rodiny, správně uspořádané sexuality ve všech podobách a s následným odsouzením dnešních špatností) – to všechno musí zmizet v univerzálním monistickém kultu budoucnosti.

Z této perspektivy je Mše svatá všech věků první element, který musí zmizet, neboť je obrannou zdí všeho, co chtějí, aby zmizelo: je první překážkou jakékoli formy ekumenismu. Časem to bude nevyhnutelně znamenat, že se k posvátné liturgii všech časů bude postupně přibližovat skupina věřících, kteří se nadále účastní nového ritu a možná se snaží chodit ke kněžím, kteří ho slouží důstojně. Neboť nakonec, dříve či později, i tito kněží zjistí, že se ocitli na křižovatce, kde se musejí rozhodnout mezi poslušností vůči zlu a neposlušností, aby zůstali věrni dobru. Hřeben revoluce ve společnosti stejně jako v Církvi nenechává žádné nerozčesané chomáče: dříve nebo později se všichni přidají na tu či onu stranu. To bude znamenat i to, že dobří, kteří jsou dosud zmateni, budou hledat pravdu a milost – to jest Mši svatou všech věků.

Celý článek najdete zde. Jeho přečtení doporučuje např. arcibiskup Vigano