Modloslužbu ve Vatikánu jednoznačně odsoudili nejen řadoví věřící, ale i někteří biskupové. Například biskup Schneider píše: Objektivní prameny udávají, že Pachamama je předmětem klanění, je to bohyně, které někteří Bolivijci obětují lamy, jakožto božstvo země ji uctívají Peruánci a je zakořeněna v indiánských pohanských praktikách.

Katolíci nemohu přijímat žádný pohanský kult, ani žádný synkretismus mezi pohanskými praktikami a pověrami s katolickou církví. Akty kultu jako zažíhání svící, poklekání a klečení, hluboké poklony až k zemi a tance před sochou nahé ženy, která nepředstavuje ani Pannu Marii ani kanonizovaného světce, urážejí první Boží přikázání: Nebudeš mít jiného boha mimo Mne. A výslovný Boží zákaz, který nařizuje: nařizuje:...abys nepovznášel své zraky k nebesům a když bys viděl slunce, měsíc a hvězdy, všechen nebeský zástup, nedal se svést a neklaněl se jim a nesloužil tomu, co dal Hospodin, tvůj Bůh, jako podíl všem národům pod celým nebem (Dt 4,19). Nebudete si dělat bůžky ani si nevztyčíte tesanou sochu nebo posvátný sloup, ani si nepostavíte přitesaný kámem, jimž byste se klaněli. Já jsem Hopodin, váš Bůh (Lev 26,1)

Apoštolové zakazují i docela malé náznaky uctívání model. Jaká shoda Krista s Beliárem? Nebo jaký podíl věřícímu s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? (2Kor 6,15-16). Proto prchejte, moji drazí, před idololatrií […] Když pohané přinášejí nějakou oběť, nepřinášejí to Bohu, obětují to zlým duchům. Já nechci, abyste se přátelili se zlými duchy. Nemůžete přece pít z kalicha Páně i z kalicha zlých duchů. Nemůžete jíst u stolu Páně i u stolu zlých duchů. Či chcete popouzet Pána ke hněvu? Copak jste silnější než on? (1Kor 10,. 14;20-22).

Svatý Pavel by nepochybně řekl všem těm, kteří se aktivně účastnili uctívání Pachamamy, která symbolizuje pozemská stvoření: Teď, když jste poznali Boha, či spíše když Bůh poznal vás, jak se můžete vracet k slabým a nudným počátkům a chtít jim znovu otročit? (Gal 4,9). Pohané totiž uctívají živly, jakoby to byly živé věci. A když sledujeme náboženské synkretické (nebo alespoň dvojznačné) obřady, které se konaly ve vatikánských zahradách, v bazilice Sv. Petra a v chrámě Santa Maria in Trasportina, všichni opravdoví katolíci, kteří ještě mají ducha Apoštolů a křesťanských mučedníků, by měli plakat, neboť o pohanských obřadech ve Věčném Městě platí parafráze žalmu 79,1: »Ó Bože, pohané vtrhli do tvého dědictví a zprofanovali Svaté Město Řím, proměnili ho na hromadu trosek«.

Nepřerušená církevní tradice se vystříhala i nejmenších dvojznačností či příměsí modloslužebného kultu. Vysvětlení, která podávali vatikánští mluvčí a osoby spojené s amazonskou synodou na ospravedlnění náboženského klanění se dřevěným sochám, byla velmi podobná argumentacím, které podávali pohané Otcům církve, jak o tom píše sv. Atanáš. Ten odmítl lživé důvody pohanů a jeho odmítnutí se plně hodí na ospravedlňování vatikánských autorit. Sv. Atanáš píše: »Chlubili se, že se neklanějí a neposluhují si obyčejnými předměty, kameny a lidskými podobami, iracionálními ptáky, hady a zvířaty, ale slunci a měsíci a celému vesmíru nebe a země a zbožšťovali tak stvoření (Contra Gentiles 21, 1-3) a směšovali všechno dohromady, jakoby to představovalo jediné tělo a říkali, že celek je Bůh (Contra Gentiles 28,2).

Místo skutečného a pravého Boha zbožšťovali věci, které jím nebyly a sloužili spíše tvorstvu než Stvořiteli (1, 25) a propadali šílenství a bezbožnosti (Contra Gentiles 47,2). Apologeta 2. století Atenagoras řekl o uctívání některých prvků pohany: Zbožšťují prvky a jejich různé části, uplatňují různá jména v různé době. Říkají, že Kronos je čas a Rhea je země, a že tato oplodněna Kronosem plodí a je považována za matku všech. Nechtějí objevit Boží velikost a nejsou schopni se povznést svým rozumem, protože nemají spříznění s nebem, odlučují se od forem hmoty a zakořeňují v zemi, zbožšťují proměny prvků (Apol 22).

Následující slova 2. nicejského koncilu je možno plně aplikovat na všechny lidi církve, kteří podporovali zmíněné synkretické akty v Římě: Mnozí pastýři zničili můj život, kontaminovali moje dědictví. Neboť následovali bezbožné lidi, důvěřovali jejich šílenství, obelhávali svatou církev, která je snoubenkou Krista našeho Boha a nedokázali rozlišit posvátné od pohanského, tvrdili, že obrazy našeho Pána a jeho svatých se neliší od dřevěných zobrazení satanských idolů.

Jak stanovil 2. nicejský koncil, církev nedovoluje uctívání vnějšími gesty jako je poklekání, líbání, žehnání žádných jiných symbolů, obrazů a soch než našeho Pána Boha a Spasitele Ježíše Krista, naší Paní Matky Boží, ctihodných andělů a všech svatých. Pokaždé, když tato zobrazení jsou předmětem rozjímání, připomínají a milují prototypy těch, kteří na ně patří. 5. Věřící v jednoho a pravého Boha se vždy varovali uctívání falešných božstev a odstraňovali jejich obrazy z Božího lidu. Když se židé klaněli soše zlatého telete – přesvědčení a povzbuzení vysokým klérem 

Celý článek najdete zde.