Na prvním restitučním dnu, který brněnské biskupství pořádalo 4. března 2013, zazněla také otázka týkající se postoje médií k tomuto tolik diskutovanému tématu. Zprávy o „církevních restitucích“ plnily a plní noviny i rozhlasové a televizní vysílání už řadu měsíců a za zmínku stojí, že za posledních dvacet let je to ze strany médií možná i rekordní zájem o život církve. Před podepsáním smlouvy církve a státu o majetkovém narovnání byla v médiích vedena dokonce jakási – poměrně jednostranná, místy až nenávistná – kampaň proti církvi. Bohužel se dá říci, že byla v podstatě i jediným infor¬mačním kanálem vůči veřejnosti, resp. věřícím. Na Biskupství brněnské se pracovníci sdělovacích prostředků obraceli a obracejí jen se dvěma základními otázkami: co konkrétně budeme chtít vrátit a co budeme s tak „velkým“ majetkem dělat.

Tiskové středisko České biskupské konference se tématu majetkového narovnání věnuje pravidelně na svých stránkách a po nedávném pastýřském listu se dá předpokládat, že bude v započaté mediální strategii pokračovat. Doporučuji stránky ČBK sledovat (<http://www.tisk.cz> – rubrika [Aktuální témata] – [Církev a stát] a [Mýty a fakta o majetkovém narovnání v médiích]), protože jiný informační kanál, který píše o otázce majetkového narovnání a právě realizovaných dílčích krocích z pohledu církve, v podstatě neexistuje.

Aktuální situace se dá shrnout asi takto: Po dvaceti letech jednání církve s vládami se má katolické církvi vrátit zpět část majetku, který jí zabavili komunisté. Ale po jedné části zápolení přichází na řadu další: boj s veřejným míněním. Velká část lidí, a to i věřících, totiž nesouhlasí, aby církve hospodařily s mnohamiliardovým jměním. Máme však svobodu a demokracii a je třeba, aby svobodu a ekonomickou nezávislost měla i církev. Nahrazovaný systém státních dotací církvím je totiž podobný státnímu dohledu za minulého režimu.

Pokud jsou to státní úředníci, kdo rozhodují o tom, jestli církev dostane na plat kněze, jde stále o nástroj na ovládání církve. Církev chce sloužit a potřebuje k tomu nezávislost. To, že ze současného dění vychází církev s minimální popularitou, je zjevné a vyplývá z živené závisti a lživého poukazování na to, jak bude církev nepředstavitelně bohatá a tím mocná. Zapomíná se však na jeden podstatný fakt: úlohou církve je v první řadě hlásání evangelia. Žijeme ovšem v reálných společenských podmínkách. Platy duchovních i laických pracovníků, údržba kostelů, far a dalších objektů, podpora pastoračních aktivit i charitativních projektů se bez finančních prostředků zkrátka neobejde.

Jak to vypadá v číslech? Podle kvalifikovaného odhadu by se všem církvím dohromady mělo vrátit asi 30 000 hektarů zemědělské půdy a asi 142 000 hektarů lesních pozemků. Dále kolem 900 budov a staveb, 120 bytových domů, tři kláštery, tři zámky a několik set rybníků. Za nemovitosti, které se podle zákona nevydávají, mají církve získat jako vypořádání finanční náhradu 59 miliard korun během třiceti let, tedy dvě miliardy ročně.

K této sumě by se připočítávala inflace. Stát naopak církvím postupně přestane během sedmnácti let hradit platy duchovních, na které nyní přispívá cca 1,4 miliardy korun ročně. Jak je tedy výše uvedeno, jako náhradu za majetek, který vrátit nejde, dostanou církve od státu v příštích třiceti letech 59 miliard korun. Tento „balík“ se však rozděloval celkem mezi 16 náboženských společenství. 

S ekumenickou radou církví byly dohodnuty jen zásadní věci: peníze se nedělí podle toho, kolik měl kdo v roce 1948 majetku, protože některé církve majetek neměly nebo tehdy ještě vůbec neexistovaly. Katolická církev se určité části vzdala ve prospěch těch ostatních, což tvoří asi dvacet procent. Skutečný nárok měly další církve asi na dvě procenta.

Jedním z mýtů, který majetkové narovnání provází, je tento: někdo vypočítal, že stát nyní na církevním majetku vydělává tři miliardy ročně. Platy duchovních ho přitom přijdou asi na polovinu. Potom prý církvi zbývá 1,5 miliardy ročně, což je vysoká částka. Zapomíná se však na to, že tato částka se týká všech církví. A my jsme mezi nimi pouze jedno biskupství. Takže konkrétně: majetek, o kterém brněnské biskupství v tuto chvíli ví a o který bude chtít požádat, jsou především pozemky, lesy, rybníky. Pro našich 451 farností je však celková výměra těchto naturálních restitucí v tuto chvíli asi 2000 hektarů (do tohoto výměru není započítán majetek kongregací a řádů).

Navíc je potřeba počítat s tím, že eventuální majetek, který se bude církvi vracet, není zrovna ve skvělém stavu a bude nutno do něj nejprve investovat. Je nutné brát v úvahu také odlišné finanční prostředky jednotlivých diecézí, přičemž brněnská diecéze, ač to zní paradoxně, patří k těm nejchudším.

Otcové biskupové se na konci loňského roku dohodli, že každá diecéze vypracuje strategický plán, který popíše stávající situaci, pastorační priority, ale také jejich ekonomické zabezpečení s dlouhodobým výhledem, Je důležité, aby za třicet let, až už stát nebude církvím přispívat, byly diecéze samy schopny zajistit trvalý provoz. To není jen rozhodnutí ekonomické, ale mnohem více pastýřské. Je třeba zvažovat míru solidarity či přerozdělování prostředků mezi farnostmi, a další důležité otázky. Biskupové se dále dohodli na založení analytické komise na národní úrovni, které budou jednotlivé diecéze své plány předkládat a společně prověřovat, zda navrhované strategie mohou mít předpokládané hospodářské dopady. Na úrovni diecéze je hlavním poradním orgánem otce biskupa Ekonomická rada brněnské diecéze a Kněžská rada, resp. Sbor poradců.

Ing. Martina Jandlová, tisková mluvčí Biskupství brněnského