Jdi na obsah Jdi na menu

Bílá sobota a velikonoční vigilie

Ježíšovou smrtí je Boží slovo u konce, Církev mlčky bdí u hrobu, v zemdlenosti Mariině, která je probodnuta všemi meči bolesti; veškerá živoucí víra, všechna živoucí naděje je složena v Boha. Nezaznívá žádné Aleluja. Bdící a modlící se Církev má nyní čas, aby si v paměti vyvolala dlouhou cestu, jíž kráčel Bůh se svým lidem od stvoření světa přes všechny etapy dějin spásy. Sedm událostí se odvíjí před jejím duchovním zrakem: Zahlíží spásu také v tom nejtěžším jako v oběti Abrahámově, v přiléhavé záchraně skrze rozdělené moře, v povolání z exilu do vlasti, a církev chápe, že to byly jedině události milosti. I obětování Izáka se stalo definitivním potvrzením Abrahámovy poslušnosti a Božího příslibu, i zdánlivé pohřbení v moři bylo záchranou Izraele a záhubou nepřátel, rovněž tak exil byl dlouhým tříbením a návratem k Bohu.

Velikonoční vigilie začíná v Třebíči - klášteře v 19 a v Horním Újezdě ve 21 hodin.

Nebojte se!
Moc Kristova kříže a vzkříšení
je větší než veškeré zlo,
z něhož by člověk mohl
a musel mít strach.

Nebojte se toho,
co jste sami vytvořili,
nebojte se ani všeho,
co člověk vyrobil
a čím je den ode dne
více ohrožován!

A konečně, nebojte se
sami sebe!

Kristus po svém zmrtvýchvstání řekl
apoštolům a ženám: „Nebojte se!“
Tato slova potřebujeme dnes možná více,
než kdy jindy.

Je nutné, aby zesílila jistota,
že existuje ten, kdo drží v rukou osudy
tohoto pomíjivého světa,
kdo má v rukou klíče od smrti a podsvětí,
kdo je alfou i omegou.

A tento někdo je Láska...
Jen on se může plně zaručit za slova
„Nebojte se!“.

(Podle knihy Jana Pavla II. „Překročit práh naděje“)