Více než 150 tisíc lidí se ve středu 27. 2. přišlo na Svatopetrské náměstí rozloučit s Benediktem XVI. a poděkovat mu za bezmála osm let jeho nezapomenutelného výkonu učitelského úřadu Petrova nástupce. V poslední katechezi, několikrát přerušované aplausem, Benedikt XVI. podal nejen dojemné, ale i strhující svědectví víry. Stěží vybrat jen jednu ukázku:

„Když jsem před osmi lety 19. dubna přijal petrovský úřad, měl jsem pevnou jistotu, která mne ustavičně provázela, jistotu církve žijící z Božího Slova. V oné chvíli, jak jsem již vícekrát řekl, zněla v mém srdci slova: Pane, proč to ode mne žádáš a co ode mne žádáš? Je to velká tíže, kterou na mne kladeš, ale žádáš-li to ode mne, na tvé slovo spustím sítě v jistotě, že mne vedeš i se všemi mými slabostmi. A po osmi letech mohu říci, že Pán mne opravdu vedl, byl mi nablízku a denně jsem mohl vnímat Jeho přítomnost. Byl to úsek cesty církve obsahující chvíle radosti a světla, ale také nesnadné momenty. Cítil jsem se jako svatý Petr s apoštoly v loďce na Galilejském jezeře. Pán nám daroval mnoho slunečných dnů a jemného vánku, dny bohatých úlovků. Byly také chvíle rozbouřených vod a protivětru, jak tomu bývá v dějinách církve, kdy se zdá, že Pán spí. Vždy jsem ale věděl, že v této loďce je Pán a vždycky jsem věděl, že loďka církve není moje, není naše, nýbrž Jeho. A Pán ji nenechá klesnout ke dnu. Vede ji zajisté prostřednictvím lidí, které vybral, protože tak tomu chtěl. Toto byla a je jistota, kterou nic nemůže zatemnit. A proto je dnes mé srdce naplněno vděčností k Bohu, protože nikdy neodňal církvi ani mně svoji útěchu, světlo a lásku.“

Plné znění promluvy Benedikta XVI. najdete ZDE