Blíží se narození Mesiáše. Nastal tak čas, kdy se proroctví naplňují. Liturgické texty této poslední adventní neděle nás přenesou do padesátého roku vlády císaře Tiberia. Pontius Pilát panuje v Judsku, Herodes v Galileji, Anáš a Kaifáš jsou nejvyššími veleknězi. Velké události dějin spásy se uskutečňují v přesném datu, ale mají platnost univerzální. Na břehu Jordánu hlásá Jan: Připravte cestu Páně, všichni lidé uzří Boží spásu.

Izaiášovo proroctví o Panně, která přivede na svět Emanuela, připomíná tajemství vyhrazené Panně Marii v událostech, které promění náš život.

Antifona k obětování vyjadřuje hold Církve stejnými slovy, jak to učinili archanděl Gabriel a Alžběta, když se naplňovalo tajemství vtělení. Jan Křtitel nám připomíná potřebu pokání a obrácení.

V modlitbách čtvrté neděle adventní vystupují naposled oba hlasatelé příchodu Páně: Izaiáš a Předchůdce. Dvakrát se před naším zrakem objeví Panna a Matka: před obětováním a po přijímání.

Introit opakuje známou prosbu: Rosu dejte nebesa a oblaky dštěte Spravedlivého, otevři se země a vypuč Spasitele (Iz 45,81). Je to horoucí touha po příchodu Krista, velká modlitba naděje. Boží Moc, Láska a Moudrost, která dala vznik světu, přichází, aby padlé lidstvo opět pozvedla.

Orace tuto myšlenku dále rozvíjí: Pane, vzbuď svou moc a přijď, přispěj nám velikou silou, aby pro tvé shovívavé slitování tvá milost uspíšila to, co naše hříchy zdržují.

Epištola je převzata z kvatembrové soboty (1 Kor 4, 1 – 5): Nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který nejen osvítí všechny věci v temnosti, ale uvede najevo záměry srdcí. Pak se každému dostane od Boha chvály.

Poslední adventní výzvy zaznějí v evangeliu. Pevný historický styl dává Lukášovu evangeliu charakter slavnostního dějinného dokumentu. Zaznívají zde proroctví, která mlčela více než 4 staletí. K Eliášovi a Izaiášovi se připojuje Jan, aby k jejich slovům dodal pronikavou výzvu k pokání. Káže nejen slovem, ale celým svým poustevnickým životem. Není vázán k nikomu a k ničemu, jen k Pánu, kterého ohlašuje. Zavádí nový obřad, křest pokání, jako viditelné znamení obrácení. Z celé jeho bytosti promlouvá Bůh.

Připomínka Panny Marie při obětování a přijímání vyjadřuje těsné pouto Matky Boží k Oběti přinášené na oltářích. Skrze ni máme k dispozici tento nejvzácnější poklad.